Historie Květinové slavnosti sahá až k roku 1923. Tehdy N. F. Čapek přišel s nápadem připomenout si rozmanitost lidí a současně to, co mají společné. Jak řekl, tato slavnost nemá být lacinou náhražkou tradičního křesťanského přijímání; měla být svým způsobem víc a jít dál a nespojovat lidi v určité ideologii, nýbrž nabídnout prostor ujednocení lidem všem, komukoliv dobré vůle. Hlavní motivem mělo být zdůraznění lidské identity a sjednocující přítomnosti principu života.
Myšlenka to byla prostá: každý člen společenství přinese na shromáždění květinu, která ho zastupuje. Všechny květiny se umístí do společné vázy či koše. Na konci obřadu si každý odnáší domů jinou květinu, než přinesl. Květinová slavnost symbolizuje jedinečnost každého jednotlivce a sdílení této jedinečnosti ve společenství.
Náš archiv obsahuje různé popisy první květinové slavnosti, jako zajímavý dokument můžeme nahlédnout do dopisu N. F. Čapka Samuelovi A. Eliotovi, prezidentovi Americké unitářské asociace z 30. 12. 1923:
Učinili jsme nový pokus o symbolické vyjádření myšlenkové svobody a bratrství obřadem, který byl tam mocným a dojemným, že jsem snad nikdy předtím nezažil něco podobného. I ti z nejchladnějších a rozumově založených přítomných nemohli se ubránit slzám. Účastníci byli předtím vybídnuti, aby si s sebou přinesli květinku. Uprostřed sálu nalézal se vhodný stůl, na němž byla velká váza, do níž účastníci vkládali svou květinku, zatímco jedna z členek dbala na to, aby květiny byly pěkně uspořádány. Již sám pohled na květiny byl nádherný. A stále přicházeli další a další, tváříc se slavnostně, a přitom radostně a s plným pochopením. Pak jsme zpívali a já přečetl z epištoly ke Korintským (1,13). Ve své promluvě jsem pak kladl důraz na charakteristické znaky každé individuální květinky a na svobodu jako základ našeho společenství. Dále jsem zdůraznil náš společný cíl, svoji soudržnost jako duchovního obecenství. Vybídl jsem je, aby při odchodu každý si vzal jednu z květin, tak, jak mu přijde do ruky, aniž by se snažil rozlišovat mezi tím, o jakou jde květinu, či kdo ji donesl, a to u vědomí, že máme přijímat jeden druhého jako bratra a sestru bez ohledu na příslušnost třídní, rasovou či jinou, uznávajíce každého jako našeho přítele. Po promluvě květiny byly přineseny na podium a po meditaci všichni vstali a společně zazpívali, což bylo vyvrcholením celého obřadu. Stalo se, že jsme na závěr šli ještě dvě svatby, což zpestřilo shromáždění. Pak byly květiny odneseny zpět na své místo, aby mohly být účastníky, kteří zaplavovali celý sál, v klidu rozebrány. Po této zkušenosti nikdo nemůže tvrdit, že jsme příliš rozumově založeni a že nemáme nic pro srdce.
Při první květinové slavnosti roku 1923 N. F. Čapek pronesl při žehnání květin následující slova:
Ve jménu Prozřetelnosti, která do jádra ukládá budoucnost mohutného stromu, a do srdcí vkládá budoucnost sbratřeného lidstva; ve jménu toho Nejvysšího, co námi hýbe, co matku činí matkou, bratra bratrem a sestru sestrou; ve jménu Mistrů a Vůdců božských, kteří vlastních životů nasazovali, jen aby uspíšili příchod Veleříše Lidskosti; pro dobro vlastní a prospěch svého národa: obnovme své předsevzetí, že si chceme býti upřímnými bratry a sestrami bez ohledu na jakékoli přehrady, jež odcizují člověka člověku. V tom svatém předsevzetí síliž nás vědomí, že jsem jedna boží rodina, že jeden duch, duch lásky nás spojuje, a jedna snaha po dokonalejším a radostnějším životě nás vede.
Při další květinové slavnosti 4. června 1924 Čapek věnoval pozornost vystižení hlavních principů:
Jako symbol a svátost zvolili jsme to nejněžnější, nejpřístupnější a nekrásnější, co nám příroda dává, květiny. Květinka je božská. Neuděláš ji, kdyby ses namáhal sebevíc. Jen mrtvý padělek, bez vůně a života dokážeš, nic víc. Co má náš dnešní symbol, naše svátost, vyjádřit?
• Každý z nás je symbolizovaný v květině.
• Spojené květiny v kytici symbolizují bratrství, naši sounáležitost.
• Způsob, jak jsme květiny volili a přinesli, symbolizuje dobrovolnost, svobodu.
• Až budete odcházet z tohoto shromáždění, klidně, bez shonu, vezme si každý ze společné kytice jednu květinku pro sebe bez vybírání, na znamení, že si nevybírá, koho chce uznat bratrem a sestrou. Snažíme se vytvořit ovzduší příznivé duchovnímu růstu. Kdo by přišel za jiným účelem, pocítí, že tu není doma; bude jak uvadlá květina, kterou nikdo nechce.
Květinová slavnost byla s nadšením přijata ve všech unitářských obcích v Československu a stala se nedílnou částí jejich liturgického roku. Našla si také cestu do nejrůznějších unitářských obcí v mnoha zemích světa.