Květinová slavnost je oslavou života a životní síly. Proto se koná obvykle v květnu nebo červnu. Samozřejmě, unitáři žijí po celém světě a mají různé možnosti. V jednotlivých zemích rozkvétají touto dobou místní květiny – jiné v jižních zemích a jiné v severských. V místních tradicích mají i odlišný význam.
Někteří unitáři spojují květinovou slavnost s oslavou nějakého dalšího jarního svátku, například keltského Beltain (Beltine), 30. dubna. Starý svátek plodivých sil země i lidí, se zde spojuje s novodobou oslavou života, vytvořenou N. F. Čapkem. V jednotlivých obcích může pokračovat rozžehnutím Belenova ohně, stavěním májky nebo jinými místními zvyky.
V dalších obcích spojují se Dnem matek. Na takové oslavě bývá hodně dětí, která s sebou přinášejí dárky pro maminky, připraví pro ně nějaký další program. Taková oslava spojuje sílu života s oslavou mateřství.
V den květinové slavnosti zpravidla členové společenství shromažďují květiny v předsálí. Dovnitř je pak vnášejí děti, které mohou mít k této příležitosti zváštní oblečení. Pokud děti nemají mít jen funkci roztomilých družiček, ale mají slavnost skutečně prožít, vyžaduje taková oslava určitou přípravu.
Někde si členové sami berou ze společné vázy květinu, kterou donesl někdo jiný, jinde květiny rozdává duchovní, který slavnost vede. Takové pojetí připomíná více křesťanské přijímání.
Podoba slavnosti může být různá, ale jedno by tam rozhodně být nemělo – umělé květiny. N. F. Čapek k tomu napsal: „Květinka je božská. Neuděláš ji, kdyby ses namáhal sebevíc. Jen mrtvý padělek, bez vůně a života dokážeš, nic víc.“ Umělá květina sice nevadne jako ta pravá, ale s pomíjivostí jí chybí i život.
Nicméně i v tom má každý účastník volnost, takže ve společném koši se může objevit nejen ta umělá květina, ale třeba i z papíru nebo na papíru nakreslená. Unitáři jsou tvůrčí a někomu třeba vadí trhání květin, a tak ji nakreslí, anebo přinese živou v květináči.
Při té různosti se vtírá myšlenka: nedala by se květinová slavnost uspořádat i na podzim, třeba s chryzantémami, slaměnkami a lampiónky? – Dala, měla by už ale jinou atmosféru. Ale to už je právě na osobitém pojetí těch, kdo ji chtějí slavit.
A nakonec dodejme, že i při té nejvážněji brané květinové slavnosti může být legrace – a i v té legraci velká opravdovost. Naproti tomu by květinová slavnost neměla být pietním aktem (někdy bývá spojována s uctěním památky N. F. Čapka a jeho mučednické smrti v Dachau), ale oslavou života, radosti, štěstí a lidské pospolitosti.